LEONBERGER













Jsme členy Leonberger klubu

Když mi byly asi 4 roky, děda nám přivezl fenku křížence. Jmenovala se Dája. Ráda jedla, a také milovala, když se o někoho mohla starat. Většinu života tedy kojila koťata, která měla zrovna některá z našich koček.


Dája s miminkem


Já jsem ale pořád toužila po velkém psu. Na přelomu roku 97/98 si teta přivezla půlročního hovawarta jménem Bad z Daku. Zamilovala jsem se do něj na první pohled a naštěstí to bylo oboustranné, protože se později ukázalo, že Badeček byl velmi dominantní. Nesčetněkrát pokousal tetu i jejího druha, ale na mě ani nezavrčel.


Bad z Daku, hovawart


Máma začala uvažovat také o koupi hovawarta a v létě jsme si jeli do Kateřinic u Vsetína pro naši milou Ajunku. Jezdili jsme s nimi na výcvikové tábory, které pořádal Hovawart klub. Ája se tam učila poslušnosti a u Badečka se snažili potlačit jeho dominanci. Nakonec skončil na převýchově, odkud se vrátil úplně vyměněný.
V té době bylo už Dáje kolem 8 let a pomalu začala učit Airinku další užitečné věci jako je hrabání myšek a hlídání. Dája nás opustila 7. listopadu 1998 navždy. Ája jí zpočátku pořád hledala. Najednou se z ní stal jedináček a všichni se motali jenom kolem ní.


Airin z Mrazové kotliny, hovawart


V zimě 1999 se narodila Klárka, moje malá sestřička, a my jsme měli strach, jak ji přijme. Všechny kolem mile překvapila, protože do té doby malé děti nesnášela (sousedovic kluci po ní házeli kamením a píchali do ní klackama skrz plot). Ajuška začala mimčo pozorovat při koupání, při papání (protože jí vždycky také něco přistálo na jazýčku), hlídala kočár a hlásila každý pohyb. Když nebyla máma na dosah, ujala se Klárky psí chůva a nikomu ji nechtěla půjčit, dokonce ani mě ne. Copak kdybych náhodou něco zvrtala.
Čas plynul a Ája se začala s Klárkou účastnit dětských akcí jako její „bodyguard“. Tímhle způsobem přilnula k celé bandě dětí z naší ulice. Nejlepší však bylo opékání buřtíků, kde pokaždé něco ukořistila. Z psího ucha se nám pomalu stávala velice vnímavá a hodná fenka.
I když udělala bonitaci, na štěňata pořád nebyl ten správný čas. Měli jsme v plánu si nechat jejího potomka. Jenže, jak všichni víme, čas plyne jako voda, z Klárky se stala školačka a my si uvědomili, že na psí miminka je už pozdě.
Před 2 lety jsme byli na dovolené v Korutanech a já tam uviděla hnědého novofudlanďana. Byla to fenka, vypadala docela zanedbaně a byla velmi přítulná. Měla jsem sto chutí si ji odvézt, ale nešlo to.
Po návratu jsem začala pročítat inzeráty, ale hnědých fundláků je bohužel u nás málo, tak ani štěňata nebyla. Najednou jsem narazila na leonbergera, který je povahově velmi podobný. Začala jsem pátrat po tomto plemeni a 20. ledna 2008 jsme si jeli do Stárkova pro Babunku.


Baboo Grace Leon Bohemia, leonberger


Ze začátku se jí hodně stýskalo. Nevěděla jsem, jak ji mám uklidnit, tak jsem jí zkusila před spaním číst pohádky a ono to zabralo. Pohádky jsme později odbourali, protože jsem si připadala jako blázen.
Aby si Babča měla s kým hrát, pořídili jsme „jí“ havaňáčka Candynku. Obě holky si káply do noty a teď provokují důchodkyni Áju, která se je snaží vychovat.


Candy May, havanský psík


Ája nám na podzim 2008 vážně onemocněla. Začala hodně kulhat na zadní nohu a hrbila záda. Jelikož jsme nevěděli, kde je příčina, udělal veterinář rentgen nohy i celého trupu. Bohužel se ukázalo, že Ajuška má oddělenou nohu od pánve a k tomu ještě rakovinu vnitřních orgánů. Bylo to těžké, ale Airin se pořád tvářila, jako kdyby jí nic nebylo. Vetrinář nařídil klid na lůžku s tím, že noha určitě sroste a rakovina není ještě na plicích. Aby toho nebylo málo, dala se do ní i zákeřná bakterie a hrozila sepse. Už jsme to chtěli vzdát, ale doktor řekl, ať ještě počkáme a píchl jí injekci pro hříbata, která na psech ještě nebyla ozkoušená. Od té doby šlo všechno k lepšímu. Samo se jí otevřelo břicho a hnis začal odtékat. Babunka jí opečovávala, jak nejlépe uměla. Velké díky patří MVDr. Láďovi Bejčkovi, který ji moc dobře znal a věděl, že to ustojí. Za žádného jiného bychom ho nikdy nevyměnili.
Na jaře 2009 se zdravotní problémy vrátily. Trpěla bolestmi a začaly jí vypovídat službu zadní nohy. Ke konci se už ani nepostavila, a tak jsme museli udělat poslední rozhodnutí. Dne 7. 5. 2009 jsme ukončili její trápení.
Jelikož jsme s Babunčinou chovatelkou neustále v kontaktu a její Deasy byla zrovna nakrytá, rozhodli jsme se zalepit prázdnotu štěňátkem. Volba padla tentokrát na pejska (i když jsme měli vybrané jméno i pro holčičku). 1. srpna 2009 jsme si jeli do Stárkova pro druhé miminko.


CIPÍSEK COUDY Leon Bohemia, leonberger


Jsme nesmírně rádi, že máme psa i fenu. To, co jsme se nenaučili s Babčou, tak jsme s Coudíkem dohnali. Je až neuvěřitelné, jak rozdílné nároky mají obě pohlaví - výchova, množství kloubních preparátů a množství krmiva. Krmíme značkou Arden Grange a vařeným už 2 roky. Coudíčka tedy od malička musíme v jídle občas brzdit, protože je schopný sežrat misku i Babunce. Od 7 měsíce váží kolem 60 kg a na této váze se ho pokoušíme udržovat, jelikož nevíme, jestli má dobré klouby (12/2010). A také obéznost není vůbec zdravá.


© fefi design 2009
www.cernohubova.com